PETROVICE U SUŠICE : OSUDY ZVONŮ V PETROVICÍCH U SUŠICE

Cesta: Titulní stránka > Historie, současnost

Osudy zvonů v Petrovicích u Sušice

	v Petrovicích u Sušice Podle místních kronik zpracoval v roce 1999 Josef Koudelka

Tak jako starý kostel sv. Petra a Pavla v Petrovicích u Sušice i zvony v jeho románské věži jsou nerozlučně spjaty s krajinou a osudy obce i širokého okolí.

Jejich srdce tloukla, když zvaly na bohoslužby, při křtech, svatbách i při posledních rozloučeních, vyzváněly při nejrůznějších slavnostech, dějinných událostech, oznamovaly čas k obědu i k večernímu rozjímání, hlásily požáry, varovaly před povodněmi, žily životem vesnice od rána do večera.

Zatím co stavba kostela po různých přestavbách a úpravách přežila staletí, hlas zvonů byl v obou světových válkách násilně umlčen, zvony sňaty, srdce oddělena a roztavená zvonovina posloužila bohužel válečným účelům.

Období před první světovou válkou

Před první světovou válkou bylo v Petrovicích u Sušice pět starých zvonů.

Nejstarší pocházel z roku 1607, byl 90 cm vysoký a jeho průměr činil 120 cm. Kolem koruny měl renesanční vlys - lví hlavičky, dva kotouče s révovými ratolestmi, mezi nimiž byly vsunuty rohy hojnosti. Na hladkém boku byly umístěny dva nápisy ve staročeštině: "Léta Páně 1607 v neděli po svatém Jakubu apoštolu Páně dáno na pomoc na tento zvon jedno sto kop míšenských ode mne Hans Handricha Seberga na Kněžicích ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu ke kostelu svatého Petra ve vsi Petrovicích." Druhý nápis: " Tento zvon jest ode mne Martina Jindry, měšťana města Klatov 1607 ". Zvon byl zabrán pro válečné účely koncem první světové války. Jeho hlas byl slyšet do velmi širokého okolí Petrovic.

Druhý zvon co do velikosti byl slit v roce 1772. Měl výšku 50 cm a průměr 61 cm. Korunu zvonu obepínaly čtyři festony, mezi nimiž byly umístěny štítky zvonaře "Jocob Wilhelm Seitz in Pilsen". Na plášti zvonu byl umístěn letopočet "Anno 1772" a plakety ukřižovaného sv. Vavřince a sv. Floriana. Zvon vážil 125 kg.

Třetí zvon byl slit v roce 1871 Annou, dcerou Karla Bellmanna v Praze. Tento zvon s názvem "Bohuslav" byl přelit ze starého prasklého zvonu nákladem Bohuslava Hubatiusa, majitele statku Kněžice a patrona petrovického chrámu.

Z téhož roku 1871 pocházel čtvrtý zvon "Karel", který byl slit rovněž u Bellmannových v Praze pro hřbitovní kapli nákladem P. Karla Wintra, faráře v Petrovicích.

Tyto dva zvony "Bohuslav" a "Karel" byly posvěceny o pouti 29. června 1871 ve 4 hodiny odpoledne biskupem Janem Valeriánem, který tento den udílel v Petrovicích svátost biřmování 1200 biřmovanců z farností petrovické, svojšické a hlavňovické. Zvon Karel byl ještě týž den zavěšen do hřbitovní kaple, která byla jako novostavba rovněž vysvěcena.

Pátým zvonem - nejmenším je "umíráček", který přežil všechna strádání a války. Svým výrazným, pronikavým hlasem loučí se se zemřelými už od roku 1727 dodnes. Zvonek je vysoký 19 cm, jeho průměr měří 23 cm. Na jeho plášti je latinský nápis " Anno Domini 1727 Honori St. Petri Apostoli".

"Umíráček"

První světová válka

V průběhu první světové války /1914-1918/ byly postupně odebírány zvony pro válečné účely, nejvíce v letech 1916 a 1917.

Dne 24. listopadu 1916 byly sňaty z věže petrovického kostela dva zvony .
První byl z roku 1772, vážil 125 kg. Vojáci jej shodili s okna věže tak, že dopadl ke schodům vedoucím na kůr. Byl označen číslem. 552/a.
Druhý menší zvon vážící 42 kg snesl jeden vojín na rameni. Tento zvon s názvem "Bohuslav" z roku 1871 byl označen 552/b. Farní kronika uvádí, že před sejmutím zvonů se půl hodiny vyzvánělo na rozloučenou. Mnoho lidí při tom plakalo.
Velikou ztrátou pro petrovickou farnost a široké okolí bylo odebrání nejstaršího a největšího zvonu pocházejícího z roku 1607. Stalo se tak 6. října 1917. Když tehdejší petrovický farář P. Karel Kotrouš oznámil při bohoslužbě, že velký zvon bude sňat, rozléhal se v kostele hlasitý pláč.

Na kostelní věži zůstal koncem roku 1917 jen "umíráček". Byl sem proto přemístěn zvon "Karel" ze hřbitovní kaple, který na věži zůstal až do roku 1924.

Období po první světové válce

Brzy po válce se ve farnosti začalo přemýšlet o tom, jak pořídit zvony nové. Snažil se o to zvláště tehdejší farář P. Václav Jirsa, který na petrovickou farnost nastoupil v roce 1920. Za války sloužil v rakouské armádě jako polní kurát.

Dne 16. října 1924, na Havelské posvícení, byly tři nové zvony slavnostně vysvěceny sušickým prelátem P. Rendlem. Zvony byly pojmenovány - největší "Sv. Václav", prostřední "Panna Maria", nejmenší "Sv. Jan". Byly ulity firmou Herold z Chomutova a stály 22 000 Kč. Spláceny byly postupně ze sbírek občanů. Bylo použito též 5 000 Kč, které dostal farní úřad za staré zvony odebrané armádou v první světové válce. Zbytek dlužné částky za nové zvony byl zaplacen až v roce 1942 farářem P. Josefem Mošničkou /1 500 K/.

Zvon "Sv. Václav" : vysoký 86 cm, spodní průměr 83 cm, váha téměř 400 kg, na plášti reliéf sv. Václava a nápis "Sv. Václave, nedej zahynouti nám".

Zvon "Panna Maria" : vysoký 73 cm, spodní průměr 70 cm váha přibližně 160 kg, na plášti P. Marie a nápis "Stůj při nás v každý čas".

Zvon "Sv. Jan" : vysoký 62 cm, spodní průměr 63 cm váha asi 100 kg, nápis "Sv. Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku ".

Zvon "Sv. Jan"

Svěcení zvonů bylo spojeno s důstojnou církevní slavností. Zvony převážel z fary ke kostelu na ozdobném voze taženém koňmi pan Hána ze Strunkov. V průvodu doprovázeném dechovou hudbou šli malé a velké družičky, školní mládež, Stráž pošumavská se spolkovým praporem, hasiči z Petrovic a Volšov, orlové z Velhartic a mnoho občanů z Petrovic a širokého okolí.
Celá farnost byla šťastna, když slyšela vyzvánět nové zvony. Všichni byli přesvědčeni, že už zůstanou na kostelní věži navždy, že války skončily a svět bude žít v míru.
Hřbitovní zvonek "Karel", který byl po odebrání zvonů v první světové válce přemístěn na kostelní věž, byl vrácen zpět do hřbitovní kaple.

Druhá světová válka

Naděje na život v míru zmařila třicátá léta a druhá světová válka. Nové zvony, na které petrovičtí občané těžce skládali peníze, nevyzváněly dlouho.

Dne 11. dubna 1942 byly sňaty pro válečné účely z kostelní věže největší zvony "Sv. Václav" a "P. Maria ". Odebrán byl též zvon "Karel" ze hřbitovní kaple vysoký 26 cm se spodním průměrem 31 cm, vážící 16 kg. Tento zvon měl na plášti reliéf Sv. Václava na koni a nápis "Od faráře Karla Wintra z roku 1871". Všechny tři odebrané zvony vážily celkem 579 kg. Na kostelní věži byl ponechán "umíráček" z roku 1727 a zvon "Sv. Jan " z roku 1924. V okolních vesnicích byly zabaveny pro válečné účely všechny zvony vážící přes 20 kg.

Otisky reliéfů ze tří odebraných zvonů sejmul před jejich odvozem dne 11.4. 1942 Josef Koudelka

zvon "Karel" zvon "P. Maria" zvon "sv. Václav"

Období po druhé světové válce

Zvony "Sv. Jan" a "umíráček" zůstaly na věži petrovického kostela do roku 1977. V tomto roce byl zásluhou tehdejšího faráře P. Jana Hrubeše pořízen nový zvon "Sv. Jan Křtitel".

V roce 1975 po souhlasu okresního církevního tajemníka byla ve farnosti, zahájena sbírka na nový zvon, jehož cena byla předběžně stanovena na 40 000 Kčs. Do fondu přispěla většina občanů z Petrovic a okolí. K získání peněz se využilo i různých příležitostí. Při poutních bohoslužbách 23. května 1975 v kapli P. Marie Lurdské v Kochánově bylo na zvon vybráno 1 500 Kčs.
Nový zvon ulila v roce 1977 rodina Manouškova ve svém. atelieru v Praze - Zbraslavi. Zvon byl prvním samostatným dílem jejich syna Petra, který tím započal třetí zvonařskou generaci Manoušků.
Zvon váží 475 kg. Byl vysvěcen dne 17. srpna 1977 v l6 hodin na Zbraslavi kardinálem ThDr. Františkem Tomáškem, biskupem a administrátorem pražským. Zvon byl slavnostně ozdoben věnečky ze smrkových větví a červenobílou stuhou. Z Petrovic byli svěcení přítomni P. Jan Hrubeš, petrovický farář, Jiří Turner a Alžběta Kirchnerová.

Vysvěcení zvonu "Sv. Jan Křtitel"

Dne 23. listopadu 1977 byl zvon speciálním vozíkem vytažen na kostelní věž. Tuto práci prováděli převážně členové Jednotného zemědělského družstva Petrovice: Miroslav Kratochvíl / v roce 1983 byl vysvěcen knězem/, Stanislav Karaus, Václav Potužák, Josef Matějka, Jan Kirchner, Karel Kučera, Antonín Lerch, Jan Zíbar a dále František Šperl, Václav Pena, Josef Pšajdl.
Zvon zavěsil ve věži 27. listopadu 1977 pan Kukačka z Příbrami a 18. května 1978 jej zapojil na elektrické zvonění.
Elektrické zvonění bylo zařízeno v létech 1966-1967. Nejdříve byl zakoupen el. motor za 505 Kčs a vlastní el. vyzvánění dne 1. dubna 1967 nákladem 2 916 Kčs.